Se sexuálním obtěžováním se můžeme setkat v podstatě kdekoliv. Na pracovišti, ve škole… Většinou jsou obtěžujícími lidé, kteří žijí s pocitem moci a autority, typicky šéf v práci, věkově starší člověk, učitel, nebo sociálně lépe postavený člověk apod. Ne vždy je to pravidlo. Avšak opak je výjimkou.
Mějme na paměti, že obtěžujícím se může stát kdokoliv. Ač byste to do něj/ní neřekli, můžete být nemile překvapeni. Vztah mezi obtěžujícím a obětí může být zcela náhodný, ale mohou si být i blízcí, např. spolupracovník, rodič či zákonný zástupce, kantor. S tím souvisí výše zmíněné. „Místo činu“ totiž může být opravdu kdekoliv. Nemůžeme spoléhat ani na to, že se nám sexuální násilí vyhne, pokud budeme v kolektivu. Obtěžující si nemusí být leckdy ani vědom, že jeho poznámky či chování působí nevhodně, a tudíž se projevuje i před svědky. Ve většině případů je jeho chování opakující se. A pro oběť je to dost frustrující. I když, a na to pozor, ani sama oběť si často dlouhou dobu neuvědomuje, že čelí sexuálnímu obtěžování. Oběti nakonec mohou skončit v rukách psychologů, kteří popisují stav oběti po opakujícím se silném sexuálním obtěžování stejně, jako po znásilnění. Je potřeba si objektivně uvědomit, že nelze jasně říct, že obtěžujícími jsou pouze muži a oběťmi jsou jen ženy. Stejně tak neplatí, že navzájem se mohou obtěžovat pouze opačná pohlaví.
S čím se musí potýkat osoby, které si prošly sexuálním obtěžováním? Nejčastěji jde o stavy úzkosti, strachu z kolektivu lidí, ztráty sebevědomí či důstojnosti. Evropská unie vydala studii, kdy bylo osloveno 17 335 žen, které se staly obětí sexuálního násilí, když jim bylo patnáct a více let. Požádány byly o popsání pocitů, se kterými zápolí po prožitém ataku. Dle této studie 45 % žen uvádí hněv, 41 % uvádí otrávenost a mrzutost, 36 % žen se cítí zahanbené a zostuzené. Jedna ze tří obětí uvádí, že cítí strach. Znepokojivé je, že jedna z pěti obětí má pocit, že si za prožité obtěžování může sama.
Nad čím zůstává rozum stát je to, že Egypt sexuální obtěžování přijal jako trestný čin teprve v roce 2014. V Kuvajtu a Džibutsku je dokonce stále legální. V České republice se nejčastěji setkáváme s obtěžováním na pracovišti. Podle průzkumů jsou obětí nejčastěji ženy. Celkem 15 – 23 % žen zažilo nátlak či nejapnosti ze strany nadřízeného. Češi často bagatelizují nařčení z obtěžování. Narážky či nevhodné vtipy vnímají jako prostředek k přátelské komunikaci. Nechápou, že by to mohlo druhého obtěžovat. Na školách či pracovištích fungují programy, které se snaží odhalit násilí. Často je pro oběti důležité, aby tyto průzkumy a programy fungovaly na vlně anonymity.
Pokud jste obětí sexuálního násilí či obtěžování, máte oporu i v zákonech. V České republice jde o paragrafy o sexuálním nátlaku, obchodování s lidmi a útoku proti lidskosti. Na tento typ nežádoucího chování myslí i Zákoník práce, ve kterém je uvedena definice sexuálního obtěžování takto: „Jednání sexuální povahy v jakékoliv formě, které je dotčeným zaměstnancem oprávněně vnímáno jako nevítané, nevhodné nebo urážlivé, a jehož záměr nebo důsledek vede ke snížení důstojnosti fyzické osoby nebo k vytváření nepřátelského, ponižujícího nebo zneklidňujícího prostředí na pracovišti, nebo které může být oprávněně vnímáno jako podmínka pro rozhodnutí, které ovlivní výkon práv a povinností vyplývajících z pracovněprávních vztahů”.
