Možná se Vám to zdá jako bláznivé, ale je to tak. Kdysi se zákon celibátu nevztahoval pouze na řádové sestry, jako je tomu nyní. A není to ani tak dlouho.
V 19. století a začátkem 20. století platil pro učitelky tzv. Celibát. V Čechách tento zákon nabyl platnosti v lednu roku 1903. Jediné učitelky, na které se tento zákon nevztahoval byly ty, které učily ruční práce a pouze na území Slezska. Pro učitelky to znamenalo, že pokud se rozhodly učit, vzdávaly se tím práva na manželství, děti a sexuální život. A naopak, pokud se rozhodly žít rodinný život, musely se vzdát svého povolání.
A zajímá Vás, proč tomu tak bylo? Důvod je, z dnešního pohledu, poněkud omezený. Na ženy se od nepaměti pohlíželo jako na ty, které rodí děti, starají se o teplo rodinného krbu a jsou tzv. ženy v domácnosti. Do práce chodily ženy z nižších společenských tříd, kdy se nechávaly zaměstnávat jako služebné, kuchařky nebo švadlenky. Převládal názor, že pracující žena nezvládne zastávat post dobré matky a ženy a zároveň plnohodnotně plnit své pracovní povinnosti.
Učitelky své vzdělání ne nadarmo získávaly v klášterech, takže jim ve finále ani zákon celibátu nepřišel ničím prapodivným. Naštěstí se objevila skupina učitelek, které vyslyšely vlnu feministek a bojovaly za svá práva. Snažily se dokázat, že žena může být stejně výborná učitelka a zároveň i matka a žena. Dlouho je ovšem nikdo neposlouchal, přestože vyráběly letáky nebo psaly do novin. Bojovaly všemi prostředky, které měly.
Jedna z nejslavnějších bojovnic byla Františka Plamínková (1875-1942). Česká politička, novinářka, feministka a organizátorka československého a mezinárodního ženského hnutí. Byla zakladatelkou Ženské národní rady, která vznikla roku 1923. Prosazovala a snažila se upravovat zákony, které se týkaly žen a matek. Díky ní vznikly tzv. Ženské domovy v Praze na Smíchově a ve Smečkách. Její ideou bylo vidět ženy na postech diplomatek a úřednic. Plnohodnotně rovné mužům. Předčila svou dobu, kdy chtěla pro ženy obojí – rodinu i práci. V roce 1942 její život ukončila heydrichiáda, kdy byla popravena.
Návrh na zrušení celibátu učitelek podal v roce 1919 místopředseda sněmovny Alois Konečný. Na návrhu spolupracoval s Františkem Houserem, Josefem Smrtkou a Františkou Zeminkovou.
Citace návrhu: „Pak-li jsou učitelky nuceny, aby se po sňatku vzdávaly svého povolání, ztrácí tím stát řadu zkušených a kvalifikovaných sil a zároveň i značná část kapitálu, investovaného v odborné vzdělání těchto žen, přichází tak na zmar. Zůstávají-li učitelky ve svém povolání a zříkají se manželství, ztrácí národ řady inteligentních matek a řady dobře vychovaných a zdatných dětí. Celibát způsobuje, že úřad učitelský u těch matek, jež se provdati chtějí, stává se pouze povoláním přechodným, k němuž se ony ani nesnaží přilnouti celou duší, jak by to zájem a prospěch žáků vyžadoval: stává se tedy povoláním méněcenným, což škole a výchově nemůže býti na prospěch. Osamělý život učitelčin – zvláště na venkově – poskytuje jí málo opory v těžkém a vysilujícím povolání, a je-li učitelka svědomitá, pilná, není-li její práce ve škole jen řemeslnou, nýbrž tvůrčí, a nenachází-li ona za to ve vlastním domově a vlastním rodinném kruhu vzpruhy a osvěžení, jsou její síly předčasně vyčerpány.“
Přes všechny snahy byl zákon o celibátu na našem území zrušen až v roce 1928. A co vy a celibát?
Chcete si také zahrát na zlobivou učitelku či školačku? Mrkněte na nabídku erotických kostýmů zde
.
zdroj: Františka Plamínková – Wikipedie (wikipedia.org)
.
