Žárlivost. Lidská emoce, která se charakterizuje tím, že ulpíváme na osobě či věci s obavou, že o ni přijdeme. Ruku v ruce s žárlivostí přichází hněv, pocit méněcennosti či dokonce deprese. Zjednodušeně se žárlivost popisuje jako pocit vlastní nedostatečnosti a nejčastěji k ní dochází kvůli strachu ze ztráty lásky.
Žárlivost je jeden z nejdestruktivnějších a nejbolestivějších pocitů. Lidé mají tendenci její míru brát jako měřítko pro intenzitu lásky. Pokud jeden z partnerů nedostatečně žárlí, druhý to považuje za projev lhostejnosti vůči jeho osobě. To je samozřejmě špatně. Žárlivost opravdu není projevem lásky. Dle nás je žárlivost jedna z nejrozšířenějších špatných lidských vlastností. Pozorovat ji můžeme již u pětiměsíčních dětí. Kdo jsme rodič, toto známe.
O žárlivosti bylo napsáno mnoho románů, písní, básní a natočeno nespočet filmů a her. V hledáčku je i u psychologů či sociologů. Co si budeme povídat, žárlivost se stává zabijákem vztahů a málokdy se dočkáme happy endu jak v umělecké sféře, tak v reálném životě.
Zdravá žárlivost
Taková ta zdravá žárlivost umí být “roztomilá”. To známe asi všichni, protože neznám nikoho, kdo by nikdy nežárlil. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že i já se občas neubráním, a to žiji v plnohodnotném manželství. Emoce jsou ale čas od času silnější než já. Zdravá žárlivost se obejde bez omezování partnera, bez hysterických scén apod. Je to taková ta jiskřička, která bleskne v každém z nás a jak přijde, tak i odejde.
Žárlivost omezující
Pravým opakem je žárlivost, která s sebou přináší omezování partnerova života. Nazýváme jí chorobnou žárlivostí. Ze vztahu s člověkem, který trpí chorobnou žárlivostí se prchá velice těžce. Chorobná žárlivost přichází po špičkách a zprvu se dá zaměnit se zdravou žárlivostí, kdy si říkáme: „Jo, to je v pořádku. Chce být pouze pozorný/á.” Postupem času ovšem narůstá intenzita. Partner začne druhého omezovat, hlídat. Zná vaše hesla, vaše zvyky. Chcete se vyhnout hádkám a výčitkám, takže prostě nikam nejdete, abyste měli klid a pomalu polehoučku se zakopáváte v životě s žárlivcem. Stáváte se majetkem žárlivce.
Jak se zbavit žárlivosti?
Žárlivosti se lze zbavit, ale ne vždy se to povede. Prvním a nejdůležitějším krokem je, aby si žárlivec vůbec připustil, že žárlí v neúnosné míře, a že s tím chce něco dělat. Poté je nejlepší najít psychologa, který se mu bude věnovat a společně zapracují na tom, aby odezněl pocit vlastní méněcennosti, frustrace a hněvu. Pokud se toto vše povede, je možné patologického žárlivce ukočírovat. Je pouze na partnerech, jak si svůj společný život zařídí. Pokud natrefíte na patologického žárlivce, který nemá chuť ani vůli cokoliv podnikat pro svou změnu, máte pouze dvě možnosti. Tou první je rezignovat a prostě zůstat rukojmím “své lásky”. Druhá možnost je, že prostě vezmete včas nohy na ramena.
Ještě se pojďme zmínit o tom, zda jsou větší žárlivci muži, nebo ženy. Podle průzkumů se ženy ukazují jako ty, které žárlí více. V průzkumu mezi 6 000 respondenty žárlivost přiznalo 73,3 % žen a 63,9 % mužů. Osobně jsme si myslela, že výsledek bude 50/50, ale ženy jsou nejspíše opravdu větší žárlivky. A co vy? Máte zkušenost se žárlivcem nebo jste vy v pozici žárlivce?
